Pod Dračí skálou

Poutníci pod Dračí skálou.

Na cestě zpátky do Malky Wakany jsme zastavili na místě, kterému jsem později dal jméno Dračí skála. Její masa se zvedala vysoko nad nás a celá naše skupina se drápala do značného kopce, protože pod skalou na nás čekal návrat do doby kamenné. Cestou nahoru jsme potkali skupinu poutníků, směřující na slavnost Epifanie do Jam Medy u hlavního města.

Když jsem byl z toho stoupání  trochu  zadýchaný, otočil jsem se a přede mnou se otevřelo krásné panorama. Právě totiž začínala "zlatá hodinka", jak říkají fotografové hodině před západem slunce, kdy světlo nejlépe maluje.Ohnisko objektivu však umožnilo zachytit pouze její část. Vidličkoví poutníci zde nesměli chybět. 

Pod námi v údolí jsem zaregistroval malou oázu, ve které byla vesnice, tvořená tukuli. Určitě tam musel být pramen, který napájely neviditelné vodní cesty z pohoří, tyčící se nad údolím. Oázy mě odjakživa fascinovaly, protože každá voda teče dolů a musí někudy na povrch.

Nyní ale zpět k Dračí skále.

Uvítací delegace.

V ústrety nám přišly tyhle dvě děti. Všimněte si, že jsou bosé a jejich oblečení je více než ubohé. To hnědé pod jejich nohami jsme poznali až po notné chvíli. Byly to suché oslí výkaly a mocnost této hmoty dosahovala do výšky asi jednoho metru.

Chlapec se vydal zkusit vyžebrat pár brků, které jsme mu ochotně poskytli. 

Úchvatný pohled na velehory.

Jak jsme stoupali vzhůru, otevírala se za námi překrásná panoramata ethiopských hor. Někdo podotkl, že jestli něco těm jeskynním lidem závidí, tak je to tento výhled.

Zlatá hodinka stále pokračovala.

Za údolím se vypínal mohutný masiv hory, která byla součástí pohoří, které obklopovalo náhorní plošinu. 

Zatím jsme se cestou vzhůru po kolena propadali do neznámé hmoty o jejímž původu jsme tehdy ani nepřemýšleli, protože jsme náhle byli u cíle a stáli jako opaření.

Dotek pravěku.

Přistoupili jsme blíž a to co jsme viděli nás šokovalo. Pod skalním převisem byly postavené příbytky. Ale jaké! Stěny z větví a oslího trusu, stup do příbytku otvory bez dveří a  po levé straně jsme viděli jakýsi vstup do nitra hory, vytesaný do masivu skály. Tímto otvorem se vyhrnulo několik dětí, mezi nimiž jsme poznali kluka, kterému jsme před chvílí dali pár drobných.

Domeček pod skálou.

Detailně jsme si prozkoumali příbytek "jeskynních lidí". 

Holčička před vchodem byla viditelně spokojená a zvědavě si pohlížela "ferenče", které asi viděla poprvé.

Jeskynní děvčátko.

Holčička se choulila do deky, ačkoli bylo dost teplo. Měla zajímavý účes a očima prosila o nějaký ten šesták. Její bráškové a bratranci byli stále ve střehu ji bránit.

Jeskynní mamina.

I v tomto, pro nás zcela nepochopitelném světě bují život se vším všudy. Zde je dost zřetelně vidět příbytek v jehož dveřích stojí klouček a matka chová děťátko. Tatínek musel být hodně aktivní, protože dětská úmrtnost v těchto podmínkách musí být značná. Pochybuji, že rodiče se dočkají nějakého důchodu a bez pomoci svých dětí by hned umřeli hlady. 

Nicméně všichni na nás byli velmi zvědaví -  byli jsme něco jako mimozemšťané. 

Holčina, která si změnila bydliště.

Holčička, kterou jsme před chvílí spatřili před jiným příbytkem se zatím přesunula do jiného domečku. Všimněte si rákosových dveří.

Zlatá hodinka vrcholí.

Začíná večer, zlatá hodinka končí. Je čas na večeři a tak se oheň rozdělal uvnitř příbytku a kouř jde ven všemi otvory. 

Oslík.

Jdeme dolů.  Cestou jsme narazili na osla "kamzičnatého", který obratně šplhal po příkrém srázu. Toto zvíře bylo důležitým prvkem v životě skalní komunity, ale stejně by mě zajímalo, kde měli ti lidé tato svá zvířata ustájená. Že by nějaká maštal byla v hlubinách skály ?

Poslední snímek.

Krajina kolem "Dračí skály" se s námi rozloučila krásným západem slunce a my jsme pokračovali směrem Malka Wakana.