Entoto

V polovině února jsme dostali pozvání od Klimešových a vydali se na cestu do krajiny asi  30 km od Addis. Víťa nám tvrdil, že se tam nachází eukalyptový les, kde rostou žampiony. Napršeno bylo dost a tak jsme byli zvědaví na to zalesnění. Zatím jsme totiž měli zkušenost s polostepním okolí hlavního města.  Byli jsme však příjemně překvapeni.

Toyota Corolla

Na místo určení nás dopravila tato kráska. Toyotka měla 1,8 litrový motor, což bylo pro nás něco z bájí, bylin a mytologie, jak praví klasik, prostě v roce 1989 bourák jako prase. Helena (je vzadu za kufrem) měla s sebou kameru a tak byla celá výprava zaznamenávána na magnetickou kazetu.

Ethiopská zemědělská farma

Les jsme skutečně našli. Hustý eukalyptový porost vidíte v pozadí. Když jsme do něj vstoupili, připadal jsem si jako v březovém háji. Ve vzduchu byl cítit jemný odér eukalyptového oleje, který je v hojném množství obsažen v listech. Bohužel jsme však žádné houby nenašli. 

V Manpu jsme se Tsehay na houby zeptali. Po krátkém zamyšlení, o co nám vlastně jde, vyhrkla : "Do  you mean hyena´s umbrella ?" Tady prostě nazývaly houby výrazem hyeniny dětníky a slovo mashrooms vůbec neznali. Bylo jedno, jestli se jedná o žampiony nebo muchomůrky.

Skot se živil výhradně slámou, proto nebyl moc vykrmený, jak to bývá v našich končinách.

Program zalesňování

Nikdy jsem si nepomyslel, že něco podobného se bude realizovet za třicet let i u nás i když důvod a podobnost je jiná. Tenkrát měla Ethiopie 90% lesů pokácených. Většina dřeva byla přitom použita na otop při  ohřevu jídla. Situace byla tak vážná, že pálení dřeva bylo zakázané, ale zákon se dodržoval pouze na papíru. Jíst se prostě muselo.

V zemi tak běžel program na znovu zalesnění země. Na obrázku vidíte velkou polochu země, která byla v rámci tohoto programu zalesněna - jak jinak, než eukalyptovými stromky.

Helena v akci

Na naší výpravě bylo  stále co filmovat a Helen v tomto směru vůbec nezahálela. Několikrát namířila kameru i na nás. Tak máme jedinou filmovou vzpomínku na Ethiopii, která nyní leží někde na dně šuplíku u Klimešových ... 

Údolí ztraceného potoka

Navzdory dosti vlhké dešťovce se nedokázaly zcela naplnit koryta potoků. U tohoto potoka se voda schovávala částečně pod zemí.

Ještě musíme navštívit jeden les

Prošli jsme stepí i cestou mezi kameny a dostali jsme se do dalšího lesa. Houby však stále nikde, asi hyjeny někam utekly.

Jako doma ...

Pokaždé, když vidím tenhle obrázek si říkám, že mohl vzniknout někde u nás doma. Do další cesty se nám však už nechtělo. Lesů jakoby stále přibývalo, protetovala také Kamilka a tak jsme se bez jediné houby vydali zpět.

Keramická dílna

Kousek od místa, kde jsme měli zaparkované auto jsme objevili obchůdek s výtvory zdejšího keramika. Měl velmi zajímavý výběr a mě dodnes mrzí, že jsem si něco nevybral.

Dva trpaslíčci

Před dílnou nás uvítali dva malí šoumeni, synové výtvarného umělce.

To je MOJE ségra !!!

Jak se ukázalo, dětí kolem domu bylo více. Odněkud z hlubin houští se objevili tihle dva prckové. Kamilka si s nimi hned chtěla hrát, ale byli oba dva tak neuvěřitelně špinaví, že dostala zaracha a mohla se na ně jenom dívat. 

Poklad

Tento obrázek již znáte, je v úvodu Blogu 2. Znovu jsem ho vytvořil a snažil jsem se odsranit nepříjemné polední světlo, takže snímek trochu změkčil a prosvětlil levé oko, které se ztrácelo v ostrém stínu. Jsem na fotku pyšný, kdybych někdy  chtěl napsal cestopis o Ethiopii, tento záběr by byl na obalu knihy.

A ještě jedna ségra

Za klučinou bylo eukalyptové křoví a z něj se vynořila holčička, kterou jsme předtím viděli s bráškou a za ruku se přišla pochlubit se svojí starší ségrou. 

Tímto obrázkem zakončím naše marné putování za houbami a rovnou hupsneme do Blogu 3.