Sodere

Vlastně mnoho obrázků z tohoto místa nemám a málem jsem na něj v mém vyprávění zapomněl. Druhý víkend v únoru měl pro nás pan Tegene překvapení v podobě pozvání na víkend do lázeňského resortu Sodere. Jak jsme poznali, jednalo se vlastně o oázu s termálními léčivými prameny, vyvěrajícími ze skály. Protékala jím řeka Awash, která byla po vydatných deštích naplněná po okraj a její vody byly plná bahna z ethiopských hor. Udělal jsem jen pár obrázků, ale tato akce byla pro nás tak plná zážitků, že ji nesmím opomenout a  bude zde zato více komentářů.

Soder, or a beautiful place full of flowers

Sodere is a spa town in central Ethiopia. It is located about 25 km south of Nazareth and 120 km southeast of Addis Ababa. This city has a latitude and longitude 8 ° 24'N 39 ° 23'E with an elevation gain of 1466 meters above sea level. and is one of the five settlements in Nazareth woreda.

Sodere lies along the Awash River and has lush and shady vegetation. Vervet monkeys live on the resort grounds. Crocodiles and less often hippos can be seen in the nearby Awash River and we also saw them. Fortunately, only from a distance, protected by a sturdy fence.

The hot spring resort, popular for its healing effects, is located outside the city. The Olympic-size swimming pool is popular with weekends from Addis Ababa. Additional facilities include a full-service restaurant and a hotel and conference center

The center was established by the Ethiopian government and was operational until 1963. In the mid-1990s, Sodere was a place of peace talks between several factions that sought to control Somalia.

Přijíždíme do resortu

Na obrázku je vpravo vidět zeď, která byla vystavěna kolem  celé oblasti výskytu léčivých pramenů. Řeka Awash tekla dole v údolí a po malé dešťovce byla plná vody. Vesnice Sodere se rozkládala mimo resort a my jsme jí vlastně ani neprojížděli, protože byla na druhé straně. 

Koupání v nádherném bazénu

Na obrázku mě můžete spatřit jako jediného ferenče, jak se držím okraje bazénu s napnutými pažemi vpravo dole. Fotil mě pan Tegene a měl z toho hroznou legraci. On sám byl zavilým neplavcem a neodvážil se ani do pobočného bazénu s malou hloubkou, který je vlevo. Já  s Jirkou jsme však byli ve svém živlu, tím víc, že voda měla teplotu lidského těla, což mně jako milovníka teplých vod obzvláště vyhovovalo a vydržel jsem ve vodě dvě hodiny.

Okolí bazénu

Panu Tegenemu se můj přístroj viditelně zalíbil, takže zamířil objektiv tentokrát na okolí kolem bazénu. Nahoře ta budova je bufet, kam jsme chodili pro Coca-Colu, kterou potom originálním způsobem konzumovali opice, kterých tady bylo pěkné hejno a byly neskutečně drzé.

Vervet monkey

Tak tady ji máte, vervet monkey - poddruh kočkodana -  byla ta opičí uličnice. V Sodere byly tyhle opice všude přítomné a jejich drzost neznala mezí. I na obědě jsme si museli dávat velký pozor, byly totiž  schopné v nestřeženém okamžiku bleskurychle skočit ze stromu na stůl a doslova ukrást jídlo před nosem. O tom, že okupovaly střechy parkujících aut, ani nemluvě.

Kvetoucí stromy

Kdyby nebylo těch opic, vypadalo by Sodere jako ukázka ráje. Kam se člověk podíval,  byla  bujná vegetace,  kterou stínily  koruny  stále kvetoucích stromů, ani žádné obtěžující  moskyty jsem nezaznamenal. První den našeho pobytu zde se blížil ke konci. Tohle jsme si alespoň říkali a už se těšili na sprchu a hotelovou postel. Osud však tom, ač má biblické jsménou chtěl jinak. Měli jsme už měli jemný nátisk z pár piv Addis (na Harrar jsem si už dával pozor kvůli permaníkům). Jirka si utahoval z pana Tegeneho, že teď pojedeme do podniku typu"red light only" a já mu přizvukoval. To jsme ještě netušili, že Nazareth ač má biblické jméno, je plný zařízení tohoto typu. Z vůdce naší výpravy vypadlo, že se ve městě narodil, vystudoval zde vysokou a je plně obeznámen se situací . V tu chvíli jsme začali něco tušit, ale bylo již pozdě. Už byla skoro tma a my jsme zastavili před budovou, kde ve štítu byly opravdu upevněny tři červené lucerny. To už šlo do tuhého. Navíc nás pan Tegene v lokálu usadil a potom řekl, že má neodkladnou záležitost a opustil nás.

Naše situace byla zoufalá. Seděli jsme v bordelu, bůh ví kde a působíce poněkud cizokrajně (běloch tady byl zřejmě naposledy v době italské okupace na konci 30. let). Pozornost ostatních návštěvníků tohoto místa vůči nám se stupňovala. Tak jsme si poručili lahev ethiopského naparfémovaného koňaku a odráželi nájezdy místních chlípníků, kteří byli samozřejmě strašně zvědaví, jaké bude nadále naše počínání. Bylo nám jasné jenom jedno - že náš vůdce toto místo zřejmě moc dobře zná z dob studií na zdejší univerzitě.

Ve vlastní šťávě jsme se smažili asi hodinu a půl. Hladina koňaku v lahvi povážlivě klesala a vysvobodil nás až Tegeneho příjezd. Bouřlivě se přivítal s bordel mamá (později jsme se dozvěděli, že se jsmenuje Ababač, což znamená poupě) a potom upřel svoji pozornost na mou osobu. Vyvlekl mě z místnosti. Ocitli jsme se v ponuré, prostorné části domu. Trochu mi trvalo, než si mé oči zvykly, ač to snad ani nebylo třeba. Rozeznal jsem, že na zemi jsou takové kóje - bylo jich asi dvacet. S hrůzou jsem si představoval, co budu muset zde asi dělat. Ještě bylo asi brzo, takže tam ještě nikdo nebyl. Účel kójí mi byl čím dál tím víc jasnější. Tady se provozovalo nejstarší řemeslo světa a to ještě ne zcela soukromě. V kójích byla jenom sláma a já si v duchu představoval, co v ní asi žije za zvířátka. Byl jsem docela zoufalý.

Přišla Ababač a něco si Tegenem povídali. Byl jsem asi hrůzou pěkně bledý, myslím, že jsem ve tmě svítil. Oni se mi smáli, spíše bych řekl, že se mi posmívali. Asi jsem působil jako hromádka neštěstí, protože mě Tegene vzal zpět do lokálu a tam propukla vřava. Všichni se chechtali a snažili se mi podat ruku, a já už se modlil, abych byl z toho pekla pryč. Dvěma loky jsem dorazil flašku a zvedl jsem se, abych Tegenemu dal najevo, že tady nestrávím už ani minutu. Ten se smál a bylo více než zřejmé, že má ze mě legraci, jak mi dal za vyučenou. Potom jsme konečně dojeli na hotel. Alespoň tak si to mlhavě pamatuji, takže se snad nestala ještě nějaká nepřístojnost. Vlastně se ještě neco stalo - ráno byl rozbitý záchod a stálo mě to 40 dolarů. Už je to dlouho a stále si myslím, že na mě ušili boudu - proč bych rozbíjel zrovna záchodovou mísu, to mi hlava nebere. Nebo všechno bylo jinak? Jen vítr ví ... Přitom všechno zavinil Jirka s tím "red light only"!!!!!!!

Ráno jsme byli oba dva svěží jako rybičky a s chutí posnídali smažená vejce se šunkou. Rozjeli jsme se zpět směrem Sodere. Tentokrát jsme na místě byli jenom do oběda, potom náš vůdce zavelel, že pojedeme zpět do města hříchu. Tegene totiž měl plán, že nás opije. Takže naše cesta vedla do několika hospod, lokálů a hotýlků. Pod průhlednou záminkou, že v Nazarethu vaří nejlepší tač - to je ten nápoj z medu, co vypadá jsko džus - a my ho musíme nevyhnutelně ochutnat z více zdrojů.

Výsledekem jeho snažení byla situace, že nám ten nápoj tekl snad i z uší a my byli relativně v pořádku. Podivoval se nad tím a tak přešel na silnější kalibr ve formě Johnyho Wolkera. Výslekem jeho snažení bylo jeho náhlé absolutní ztuhnutí a odpadnutí. Z poslední štace si stále ještě pamatuji na skupinu vypasených švábů, kteří se honili kolem záchodové mísy.

Místní děvčata

Byl jsem  z toho zážitku v budově s červenými lucernami tak nějak rozparáděný, že jsem svoji pozornost více zaměřil na sledování místních krásek. Holky tam měly krásnou postavu a ty jejich krásná s dlouhá lýtka - no prostě pro mě nezapomenutelná extra třída.

Kočkodan v akci

Tak tady ten kočkodaní trik vidíte. Lahev letí k zemi a opice už šmíruje, kde je další. Potom vezme lahev za dno a obsah vyleje na dlaždičky, vylíže a potom jde dále.

Mister Tegene

Tak tady je ten můj celoživotní vzor. Ještě trochu pobledlý po předcházejícím večeru. Měl typicky amharské rysy a kdyby nebyl tmavý, vypadal by jako Evropan. Amharové totiž zcela postrádají negroidní rysy a rozpláclé nosy mají jenom míšenci jako šílený prezident Mengistu. Ten byl také černý jako bota. 

 Zastavili jsme v městě Debre Zeit, kde v hotelu prý bude bufet. Tehdy mi bylo divné, že představitel významného podniku bude jíst v bufáči - o švédském stole jsem tehdy ještě neměl ani ponětí. Skutečně, stoly se prohýbaly jídlem a pitím, Tegene si jenom tak uždibl a v autě potom vzápětí kvílel, jaká to byla škoda a jako každý správný opilec se zapřísáhal, že už nikdy nebude ani kapku.

My jsme se nacpali k prasknutí. Byly i škeble a langusty, což byly plody, které jsem ochutnal poprvé. Z Debre -Zeitu do Addis to byl jenom kousek a my se do tohoto místa ještě několikrát podívali.