Debre Zeyit

Letní sídlo císaře Haile Selassieho

Již dvakrát jsem se zmínil o tomhle místu. Samozřejmě, že jsme se na něj ptali našich kamárádů a dozvěděli se o něm hodně zajímavých věcí. Jihovýchodně od hlavní město Etiopie Addis Abeby se nachází město Debre Zeyit (dnes přejmenované na Bishoftu). Město se nachází v nadmořské výšce 1920 metrů a žije zde více než 170 tisíc lidí. Ve městě se nachází především kráterová jezera. Debre Zeyit je také základnou etiopské letecké armády.

 Dospěli jsmek závěru, že si nemůžeme nechat ujít jeho návštěvu.  Tak jsme se i s Gorbim a  Tsehay vydali v neděli 12. března  linkovým autobusem na cestu. Debre Zeyit nebyl daleko od Addis, myslím, že to bylo asi padesát kilometrů.  Bývalo to letní sídlo císaře, to už jsme věděli od Tsehay. Ona tyhle záležitosti, týkající se bývalé korunované hlavy státu brala nesmírně vážně. Vždyť se také jednalo o jejího příbuzného.

Dvojkolový taxík

Na rozdíl od Addis tady nejezdily motorizované taxíky, ale dvojkolové vozíky tažené koněm, nebo oslem. Napáskovali jsme se tedy, vředu jela Tsehay s Jirkou a my s Gorbim jsme je následovali.

Moji největší ethiopští kamarádi

Na obrázku, který pořídil Jirka jsem zobrazen s Tsehay a Gorbim. Právě jsme vystoupili z dvoukoláku a směřujeme ke kráterovému jezeru Hora Lake. Dalšími zajímavými místy jsou Mount Yerer, Zelené kráterové jezero a  právě "naše" jezero Hora Kiloli.

 Je zde celkem  pět kráterových jezer: Jezero Bishoftu, Jezero Hora (základna pro vodní sporty, mnoho vodních ptáků a každoroční festival), Jezero Bishoftu Guda, Jezero Koriftu a sezónní jezero Cheleklaka. 

Vozítka alias taxíky se řadí

Pro dvoukoláky platila asi nějaká pravidla. Měli kšefty rozdělené asi jako taxikáři u letiště v Ruzyni. 

Jezero Hora

Tak a jsme na okraji velké kalvy, kdysi plné žhavé lávy a plynů.  Nyní je v ní  větší jezero Hora, kde se dá i koupat, ale to jsme s ohledem na možné získání bilharzie, odmítli zkusit. Kolem celého jezera vede pěkná stezka, kde člověk nerušeně může pozorovat stovky druhů ptáků od pelikánů až po modré "ledňáčky" s červeným zobákem, prodírat se křovím a opunciemi a užít si tu oázu klidu a míru. Bohužel tuto cestu jsme odmítli absolvovat, což mě osobně později velmi mrzelo.

Proti bilharziovní opatření

Že hrozbu zákeřné nemoci zvané Schistosomóza (dříve též bilharzióza, anglicky schistosomosis nebo schistosomiasis) bylo třeba brát vážně, byl člověk, který měl za úkol čistit břehy jezera od vodních rostlin.  Zmíněná nemoc je významným parazitárním onemocněním člověka a zvířat způsobené krevními motolicemi rodu Schistosoma (krevnička). Onemocnění bývá ve formě střevní, jaterní a urogenitální. Jedná se o nejvýznamnější infekční onemocnění lidí helmintického původu na světě. Celosvětově je infikováno přes 200 miliónů lidí a dalších 600 miliónů je vystaveno riziku nákazy. Onemocnění se vyskytuje v 76 zemích, přičemž více než 80 % nakažených lidí pochází ze subsaharské Afriky. 

Onemocnění způsobují parazitičtí helminti (červi) patřící do kmene Platyhelmithes, třídy Trematoda, čeledi Schistosomatidae a rodu Schistosoma (krevnička). Jedná se tedy o motolice, které se lokalizují v cévách, respektive v žilách. Proto se také nazývají "krevní motolice". Jejich vývojový cyklus zahrnuje mezihostitele - vodního plže rodů Bulinus a Biomphalaria. U člověka se vyskytuje celkem pět druhů schistosom s různým geografickým rozšířením a lokalizací v člověku.

Pelikán

Bohužel jsem s sebou tenkrát neměl dvoustovku objektiv a tak jsem krásného pelikána zachytil pouze padesátkou.

Všiměte si že  vlevo na horizontu vykukuje modravá hora. Povídalo se, že se jedná o rozsáhlé pohoří, kde je skoro ztracený svět - plný lesů, zvěře a polodivokých lidí, jenž žili zcela mimo civilizaci. Moc jsem chtěl toto pohoří navštívit, ale přání se mi nesplnilo. Tak se přání  převtělilo do snění, které už nebude nikdy naplněno. 

Gorbi se bojí

Bylo zajímavé, jaký vzthah měli místní lidé k hluboké vodě. Zatímco my máme vodu rádi a koupání je pro nás přirozená věc oni se jí bojí. Myslím, že už jsem tady napsal Gorbiho zděšený výraz v bazénu u Ghionu, když zjistil, že pod nohami necítíl dno. I na projížce na lodičce podél břehů jezera Hora měl zrovna takový výraz a byl evidentně rád, když jsme vystoupili na břeh.

Všimněte si také v popředí vodní vegetace - semeniště potvůrek z bilharzie. Dozvěděl jsem se v této souvislosti na výzkum egypských mumií. Staří Egypťané často pracovali v bahně při obdělávání svých políček. Právě tam bylo semeniště zmíněné nemoci a ta byla jednou z příčin jejich úmrtí v mladém věku.

Část císařského resortu

Samotný císařský palác jsem na film nezachytil, byl moc v kopci a výhled na něj byl nedostupný. "Fairfield" - jak Haile Selassie pojmenoval svůj areál - se tyčí nad jezerem a nyní slouží jako etiopská nemocnice letectva. Tak jsem zachytil pouze jednu budovu z jeho okolí. 

Stromy obklopující velkou tukuli jsou eukalypty, stromy spojované spíše s Austrálií, které v celé zemi dal vysadit pokrokový císař Menelik II.  Jednou za rok na konci období dešťů, lidé z kmene Oromo  se po tisících shromažďují na březích jezera na oslavě Irecha. Festival představuje čas díkůvzdání Bohu za naději na bohatou sklizeň.

Ještě jeden obrázek

Gorbi a Elza - Esetgenet

Oba vypadají jako zamilovaný páreček, ale Elza byla zvědavá především na mě. Gorbi ctil rodinné vazby a se sestřenicí by si nic nezačal.  Navíc měl rád hodně černé holky a Elza byla tak trochu řecký typ. Zaujal jsem jí tenkrát při návštěvě v jejich domě,  ale já si všímal hlavně její sestry Sably. Elza se mi zdála jako hodně mladá holka. Bylo jí ale sedmnáct a na výlet se vyparádila.

Dva lupínci

Vždy cítím vlahý vánek, který nám na té čestičce vedoucí dolů k jezeru ovíval tváře. Elza s foťákem necukla, takže výsledek je docela dobrý.

Zátoka s rybářem

Před cestou jsem tragicky opomněl říci Gorbimu o mé plánované cestě kolem jezera, což byla strategická chyba. Elza si, stejně jako před časem Tsehay vzala své (asi) jediné lodičky a taky Gorbi se vytasil se svými polobotkami, jejichž cena byla ve výši jeho měsíčního platu. Takže nějaká turistika nepřipadala v úvahu a já mohl na plánovanou cestu zapomenout. 

Kousek po břehu jsme se  dostali a objevili zátoku obklopenou bujnou zelení. Osamělý rybář je důkazem, že tato vášeň byla provozována i zde.

Korzo u jezera Hora.

Byla neděle a tak se obyvatelé hlavního města vydali na výlet k jezeru Hora. Bylo tam krásně, jako v ráji.

Romantika

Nádherné místo, nádherná atmosféra spolu s nádherným světlem. Takhle si budu pamatovat návštěvy u jezera Hora.

S úsměvem jde všechno lépe

Konec našeho výletu jsme zakončili dobrou večeří. Elza držela dietu a tak si dala pouze salát na rozdíl od nás dvou, kteří jsme si dopřáli pěknou flákotu. Tenkrát nám zbývalo už jenom pár dnů do našeho odletu, takže Elzu jsem viděl ještě v předposlední den našeho pobytu, na závěrečné rozlučce. Ještě jsem jí poslal fotky, odpověděla mi a víckrát jsem o ní neslyšel. Doufám, že prožila a ještě prožívá pěkný život a děkuji jí i ostatním etiopským přátelům, za pěknou vzpomínku, kterou v mé mysli zanechali.

Tohle je zároveň poslední obrázek z cest do Debre Zeyitu a vracíme se zpět do blogu 3.